Dostala jsem „padáka“ v padesáti. Co teď?

16. 05. 2016

Katka Novotná

Nemusíme si nic nalhávat – ztratit práci ve zralém věku, je pořádná „ťafka“. A kde hledat novou, když skoro všude chtějí jen mladé lidi? Neklesejte na mysli, i z této bezvýchodné situace můžete nakonec jen vytěžit. Jak?

Krok číslo 1 : Pořádně si prostudujte výpověď

Loučit se se starým pracovním místem někdy pořádně zabolí. Najednou máte pocit, že kolegové na vás koukají jinak... A hned vás začne napadat: „Jak to bude dál? Jak vyjdu s penězi? Co jsem udělala špatně, že mě vyhodili? Byla jsem třeba málo rychlá, málo flexibilní, nespolečenská nebo dokonce neschopná?“ Věřte nebo ne, důvod (pokud vám ho šéf sám neřekne) budete jen těžko hledat. Navíc se tím jen vysílíte a  padnete ještě do větší deprese. „Proto raději vezměte svou výpověď jako fakt. Pořádně si jí prostudujte a změřte se na detaily: Jaký paragraf je ve smlouvě napsaný? Který den zaniká váš pracovní poměr? Je tam napsaná zmínka o odstupném? Jaké máte finanční rezervy a výdaje? Tímto přístupem odbouráte nepodstatné věci a zaměříte se jen na to  podstatné,“ vysvětluje systemická koučka Katka Novotná.

Krok číslo 2: Berte to jako šanci

Začínat znovu v padesáti není žádná slast. Ale zkuste se na celou situaci podívat jinak: Uvolnily se vám ruce! Teď máte šanci dělat něco, co vás bude třeba bavit... Podle koučky Katky Novotné není  úspěch v práci podmíněný věkem, ale přístupem. Věděla jste třeba, že zakladatel restaurací MacDonald, Ray Kroc, začal podnikat v 53 letech? Jaká je tedy první věc, kterou byste měla udělat? Zjistěte, co vlastně chcete! „Vezměte si papír, tužku a písemně si odpovězte na otázky: Jak bych chtěla žít? Jaká práce by mě těšila? Jaké jsou moje silné stránky (co umím a co mě baví)? Chci být zaměstnancem ve stejném oboru jako doposud? Nebo toužím zkusit něco jiného? Lákalo by mě vlastní podnikání?  Nebo spíš potřebuji jakoukoliv práci, abych poplatila své výdaje? Bydlím v regionu, kde si práci nemůžu vybírat?,“ radí odbornice a dodává, že touto „sondou do duše“ si určíte cíl a následně můžete naplánovat cestu, jak ho dosáhnout.

Čtyři způsoby, jak najít zaměstnání

Ujasněte si, jakou pracovní pozici chcete, a jděte si za tím...

Krok číslo 3: Dodržujte své rituály

Někdy se může stát, že ztráta práce vám může nabourat denní rytmus. Výsledek: nevíte, jaký je den (sobota, nebo pátek?), ztrácíte smysl a utápíte se v melancholii a depresi. „Zkuste neztrácet své tempo. Vstávejte vždy ve stejnou dobu, věnujte se svým obvyklým povinnostem, zájmům. A pamatujte si – vy nejste bez práce! Hledání nového místa je stejně náročné, jako kdybyste chodila do zaměstnání,“ říká koučka Novotná a doporučuje: „Kupte si diář a naplánujte si den po dni, na celý týden dopředu. Váš den může vypadat třeba tak, že ráno vstanete, pročtete inzeráty a pak začnete odpovídat na nabídky práce, chodit na pohovory, rekvalifikační kurzy nebo se věnovat seberozvoji (například počítačové či jazykové kurzy).“ Pravda je totiž taková: čím více budete v kontaktu s realitou, tím budete připravenější na nový start.

Krok číslo 4: Vyšperkujte svůj životopis

Váš životopis je při hledání práce něco jako vaše vizitka. Proto se ho snažte uspořádat tak, aby působil co nejlépe. „Nejdůležitější informace vždycky uvádějte do horní části stránky,“ radí marketingová manažerka Zuzana Andělová z  portálu www.pracezeny.cz , a pokračuje: „Vyvarujte se frází o tom, jak jste komunikativní, pečlivá, zodpovědná, organizačně zdatná. Pokud pozice, na kterou se hlásíte, takové vlastnosti vyžaduje, napište do profilu konkrétně, co jste kdy dělala. Například: organizovala jste firemní akci (uveďte počet lidí a jaký jste na to měla rozpočet).“ Podle expertky byste se neměla v životopisu příliš přeceňovat nebo podceňovat, protože pravda vždycky vyjde najevo. Zbytečně tak při pohovoru ztrácíte body a šanci třeba na jiné místo ve firmě. Chytrým řešením je vypracovat si více verzí životopisů – podle pozic, na které se hlásíte. Ale pozor: všechny by měly souhlasit s tím, co o sobě píšete na internetu, například na Facebooku, nebo profesním portálu LinkedIn!

Krok číslo 5: Napište motivační dopis

Každý zaměstnavatel chce motivované lidi, u kterých bude vědět, že je práce baví a nebude muset za půl roku shánět někoho dalšího. Vyžijte tedy této šance a zkuste se trochu zviditelnit. Jak by takový motivační dopis měl vypadat? V záhlaví by měly být vaše kontaktní údaje (aby personalista věděl, komu dopis patří). Po úvodním pozdravu jděte rovnou na věc: napište na jakou pozici se hlásíte a proč byste chtěla u firmy pracovat (případně se odkažte na své zkušenosti ve svém životopise). Inspiraci, jak na to, najdete na http://prace.rovnou.cz/motivacni-dopis.html.

Krok číslo 6: Pracovní pohovor

Jste připravena na svůj „den D“? Podle marketingové manažerky Zuzany Andělové je nejdůležitějších prvních 30 sekund pohovoru. Proč? „Přesně tuto krátkou chviličku potřebuje člověk, který vás nezná, aby si udělal svůj první dojem. Dívá se, jak jste upravená, co máte na sobě a jak při kontaktu reagujete,“ vysvětluje expertka a doporučuje: „Během hovoru buďte komunikativní. Mluvte o tom, co umíte, jaké máte silné stránky a co konkrétně jste dokázala. Zároveň si připravte si 1 – 2 otázky týkající se vaší potenciální pracovní pozice. A pozor: Nikdy se neptejte se na plat! Počkejte, až o tom začne personalista sám (vzory průměrných mezd zjistíte na http://mujplat.cz).

Krok číslo 7: Vizualizujte si svůj sen

Je to kruté, ale je to tak – práci můžete hledat dlouhé měsíce! „Když firma vypíše výběrové řízení, trvá až tři týdny, než nashromáždí všechny odpovědi. Pak přichází ke slovu personalisté: nastudují životopisy a zvou zájemce na osobní pohovory. Výběrové řízení může být 2 a více kolové (záleží na typu společnosti a konkrétní pozici) a může se protáhnout na pět a více týdnů,“ varuje systemická koučka Kateřina Novotná. Místo toho, abyste propadala beznaději, zkuste si svojí práci snů přivolat pomocí vizualizace: Napište si, jakou práci byste chtěla mít a klidně si k tomu vystřihněte obrázky a každé ráno se k této vizi vracejte. Přehrávejte si to jako film: jak bude vypadat váš den, až půjdete do práce?  Co si vezmete na sebe? Jak bude vypadat vaše kancelář, kolegové? Zapojte všechny své smysly: co vidíte, slyšíte, cítíte? Vaši mysl totiž ovlivňuje to, jaké představy o sobě a své budoucnosti máte. To má pak dopad na vaše další jednání.

Získaly práci svých snů
Čtyři ženy, kterým výpověď pomohla k lepšímu místu...

Zuzana Beranová (60), švadlena

„Vystudovala jsem gymnázium a dlouhá léta jsem pracovala v účtárně. Jenže pak jsem  v pětapadesáti letech dostala výpověď a ocitla se na dlažbě. Co teď? Sháněla jsem práci v administrativě, ale marně. Zpočátku mi na můj životopis chodily odpovědi typu: „Děkujeme vám za zájem, ale dali jsme přednost jinému uchazeči,“ ale pak už moje pokusy zůstávaly bez reakce. Po třech letech na Úřadu práce bylo moje sebevědomí na bodu mrazu... Nakonec se ozvala dcera Hana, prý otevírá butik s vintage módou a jestli bych pro ní chtěla šít? Ano! Šití je můj celoživotní koníček a já si ho teď moc užívám.  Jsem „sova“ - pokud nemám speciální zakázku, tak nejraději pracuji v noci, kdy je klid a nic neruší. A je mi úplně jedno, jestli je pracovní den, nebo víkend. Zkrátka dělám práci, která mě baví a zároveň tím pomáhám své dceři Hance, a to mě těší dvojnásob!“

Eva Brabcová (50), majitelka obchodu

„Mám oděvní vzdělání, ale dlouhá léta jsem pracovala jako manažerka distribuce.Když jsem ve 47 letech přišla o místo, věděla jsem, že druhé takové budu těžko shánět... Měla jsem svůj věk, ale tak nějak jsem doufala, že to vykompenzuji svojí praxí a zkušenostmi z oboru. Rozeslala jsem snad 400 životopisů a dostala jen 4 odpovědi! Nakonec se mi přece jen podařilo najít místo jako vedoucí distribuce pro jeden deník. Práce mě bavila, ale bohužel jsem byla trnem v oku své nadřízené. Její teror a šikana mě donutily, abych po čtyřech měsících odešla a znovu se ocitla na pracáku! Co teď? Odjakživa jsem snila o vlastní pekárně, nebo cukrárně. Nejsem v pečení žádný profík, ale štrúdly jsem vždycky dělala dobré... Proč bych je nemohla třeba prodávat? Obešla jsem Benešov, vytipovala si frekventované místo a otevřela si tam malou kavárničku. Denně vstávám v 5.30, jedu do práce na 6.30 a začínám loupáním jablek. Pak připravuji těsto a už peču. Od 9 hodin prodávám štrúdly, kynuté koláče a buchty, které průběžně dopékám. V půl páté „mám padla“ - umyju nádobí, uklidím a odjíždím domů... Musím říci, že podnikání mě baví a moc ráda bych ho rozšířila. Teď budu měnit prostory v Benešově za větší a otevřela jsem jednu pobočku na Praze 6. Pod svou značkou „Štrůdl do krabice“ jsem vybudovala franšízový projekt, a chtěla bych své zkušenosti předat dalším ženám, které se třeba jako já, ocitly bez práce. A můj sen?  Dostat štrúdl na nejvyšší úroveň, aby se pak mohl zařadit mezi dorty a jiné zákusky.“

Lenka Brzková (50), majitelka Studia hubnutí a formování postavy

„Jsem profesí oděvní technolog, ale v životě jsem si vydělávala peníze všelijak – šila jsem dětskou konfekci, vázala svatební kytice a naposledy jsem pracovala jako ředitelka nákupního centra. Práce mě bavila, ale bylo to dost náročné. Vloni mi selhalo zdraví a musela jsem na operaci. Po několika týdnech pracovní neschopnosti jsem se už neměla kam vrátit. Zaměstnavatel mi totiž k padesátinám nadělil vskutku originální dárek – výpověď! Šla jsem se zapsat na Úřad práce a přemýšlela, co dál... Zpočátku jsem se chtěla nechat zaměstnat, ale vůbec mě nenapadlo, že by můj věk byl překážkou. Celý život se pohybuji mezi mladými lidmi, učím se nové věci... Bohužel tyto přednosti žádný z mých potenciálních zaměstnavatelů neocenil. Dokonce si myslím, že můj životopis (poté, co se podívali na můj datum narození) už nikdo nečetl. Co mě nakonec „nakoplo“? Byl to kurs online marketingu a tvorby webu, kam jsem se přihlásila přes Úřadu práce. Najednou jsem tam potkala lidi, kteří jsou na tom stejně jako já – také nechtěli sedět doma a brečet, že nemají práci... U každého z nich jsem vnímala nějaký tvůrčí potenciál, proto jsem se začala ptát sama sebe:  Co můžu nabídnout já? Co umím a co by mě učinilo šťastnou? Jaká práce by mě naplňovala? Jak to udělat, aby to podnikání dlouho ekonomicky fungovalo? Odpověď jsem hledala dlouhého půl roku, nakonec jsem se ale rozhodla: Najdu si prostory, pronajmu si od kamaráda vibrační plošiny a založím si  Studio formování postavy spojené s výživovým poradenstvím. Bez půjčky se to samozřejmě neobešlo... Začátky byly krušné, pracovala jsem až 18 hodin denně, ale teď už se vše postupně rozbíhá... Najednou cítím jak „dostávám křídla“ a baví mě vymýšlet další projekty – třeba s kamarádkou rozjíždíme Online kurzy šití a výrobu originálních kabelek. Věřím, že i tento projekt bude mít úspěch.“

Lenka Kramešová (50), provozní v mateřské školce

Jsem obyčejná ženská, máma od tří dětí. Kdysi jsem mívala kantýnu na střední soukromé škole, jenže přišla krize a výdělky začaly klesat. Nakonec jsem to vzdala a našla si práci kuchařky v mateřské škole. Byla jsem nadšená: děti mám ráda! Jenže pár měsíců po mém nástupu se mi udělalo špatně a manžel mě odvezl rovnou do nemocnice. Po operaci jsem musela být dva týdny doma, ale místo klidu jsem zažívala každodenní stres. Volala mi šéfová, ať už přijdu do práce. A když jsem tam konečně po neschopnosti nastoupila, čekala mě studená sprcha. Nikdo se se mnou nebavil. Kolegyně mě za zády pomlouvaly a přidělovaly mi podřadné práce. Atmosféra den ode dne houstla... Chodila do zaměstnání se staženým žaludkem. Nakonec jsem odešla na konci zkušební doby. Jenže co teď? Bylo mi čerstvých padesát a úřednice na Úřadu práce mi bez obalu řekla, že sehnat práci v mém věku je téměř bez šance. Nenechala jsem se odradit a rozesílala životopisy na všechny strany. Po půl roce marných pokusů jsem narazila na inzerát anglické soukromé školky. A víte co: Vzali mě! Měla jsem obrovskou radost, která vlastně trvá dodnes. Mám skvělé mladší kolegyně, úžasnou paní majitelku a šéfovou, které bych nevyměnila za nic na světě. Dobře si rozumíme, pomáháme si a stýkáme se i v soukromí. Myslím, že jsem šťastná... Práce s dětmi mě moc baví a vždycky obrečím, když nám odchází předškoláci... Nedávno jsem se dozvěděla, že moje bývalá šéfová  po mě vyštípala další tři kuchařky. Nakonec jí to ale nemám za zlé. Nebýt jí, nenašla bych svoji práci snů... Takže nakonec jí vlastně za všechno děkuji!

Text: Anna Markovičová, Kateřina Novotná

 

 



Katka Novotná

Katka Novotná

Systemický kouč, supervizor, poradce a konzultant pro generační obměny v rodinných firmách.
Spoluautor a lektor akademie rodičovství, kurzů Harmonické vztahy v rodině.
Obchodní ředitel AR, výkonný ředitel NOVO Solution.

Přijďte na konzultaci



Rubriky

Nejvíce vás zaujalo